Co dělají členové kroužku železničních modelářů?

I když třeba právě vedení žákovského kroužku mělo a má své výchovné hodnoty, je to ve skutečnosti - třebaže pro některé členy časově náročné - pouhé minimum skutečné široké činnosti členů místního Klubu železničních modelářů. Ale přesto zastavme se právě u tohoto kroužku.

Především je nutné zdůraznit, že cílem kroužku naprosto není jakékoliv "hraní s mašinkami", ale že zájmové činnosti ovládání jízdy vlakových souprav na velkém modelovém kolejišti jsou prostředkem k celé řadě cílů skutečně výchovných. Nepopíráme, že je tu výchovně a poučně zaměřeno i srovnávání modelové techniky se skutečnými technickými problémy zařízení skutečné železnice. Ovšem dobrý modelář tu musí rozvážit, co lze, nebo přímo je žádoucí přesně kopírovat vůči skutečnosti a co je nutné řešit a uskutečňovat odlišně - "modelově". Stručně řečeno, má-li být železniční model pravdivý, musí bezpodmínečně splňovat provozní pravdivost. To znamená, že model musí splňovat detailně svou funkci a pokud možno i technické složení, pokud nám v tom nebrání odlišné fyzikální okolnosti - přesněji odlišné uplatnění neúprosných fyzikálních zákonů.

Uveďme si příklad: Modelová výhybka zcela kopíruje složení výhybky skutečné, má své hrotnice, srdcovku, přídržnice a vůbec všechny kolejové části jako výhybka skutečná. Při dálkovém ovládání jejího postavení však nekopíruje elektrické ovládání elektromotorickým přestavníkem ani drátovodem, ale použije se zařízení daleko levnějšího a konstrukčně nenáročného pomocí modelových přestavníků elektromagnetických pomocí dvojice cívek - solenoidů s pohyblivým jádrem, což je navíc i fyzikálně snadno srozumitelné.

Jiným příkladem jsou modely hnacích vozidel: Model parní lokomotivy musí celým vnějším provedením do detailů odpovídat skutečnému typovému vzoru. Jde-li o model jedince s určitým odchylným detailem, musí přesně odpovídat i číslo. Také určité historické období musí být zachováno, neboť mnohé detaily se u určitých lokomotivních řad měnily, třeba tím, že došlo k dosazení jiného typu vzduchové brzdy. Čili vnější provedení musí být i v detailech tvarově a pohybově pravdivou maketou konkrétní lokomotivy. Ovšem fyzikálně je nemožné dodržet parní pohon. Je tedy nutné zvolit modelový pohon elektrický a to tak, aby bylo možné napodobit plynulé rozjezdy i zastavování, citlivě popojíždět, ale i dosahovat odpovídající maximální rychlosti podle modelového měřítka, čili odpovědně spočítat převodové poměry pohonu.

Podobně nás fyzika neúprosně staví před absolutní rozdílnost poměru setrvačnosti v pohybu a jízdních odporů. Proto musíme s každým odstavovaným vozem při posunu zajíždět až na místo i v případech, kdy by se ve skutečnosti použil posun odrazem. A navíc modely lokomotiv i motorových vozů trpí velkým brzdícím účinkem elektromotorků při vypnutí proudu, čili nelze hnací proud prostě vypínat, ale "nacvičit" techniku pozvolného zastavení.

Také samotný hnací proud tím, že ke svému vedení využívá kolejnic, tzn. dvě rozdílné větve hnacího proudového obvodu, nedovoluje tím využít kolejnic k projektování takzvaných kolejových izolovaných úseků a obvodů v návěstní a zabezpečovací technice, takže je nutno v tomto oboru řešit odlišná modelová uspořádání tak, aby se plně zachovala funkce předpisového zařízení, avšak jejího docílení při jinak důsledně odpovídající provozní situaci se musíme zmocnit řešením modelově odlišné soustavy. Práce v kroužku formou sice v jistých směrech zábavnou pomáhá porozumět lépe mnohým jevům fyzikálním a to nejen z oboru elektrotechniky.

Nejen při stavbě modelů, ale i při mnohých činnostech "údržbářských" se dá poznat, že půl milimetru je někdy zatraceně nepřesná míra a také i ten "pouhý" modelový provoz může přesvědčit, že většina nehod není zaviněna selháním samotné techniky, ale že hlavním viníkem je neodpovědná práce člověka, popřípadě nesehraného pracovního týmu. Ale na modelovém kolejišti se nabízí mnohem více výchovných a poučných příležitostí než samotný vlakový provoz včetně logického a účelného řazení vlakových souprav. Je to účast na samotné stavbě kolejových celků, lze se podílet na zabudování a konstrukci mostů, propustků, tunelových portálů a opěrných zdí. Také volba i stavba všech železničních budov má vždy funkčně odpovídat provoznímu rozsahu daného kolejového celku, čili každá budova i malá služebna, či jen "budka" má logicky odpovídat svému určení. Směšně pak působí například situace na některých firemních reklamách, kde na zhlaví malé staničky stojí moderní budova stavědla, ze které by se dalo ovládat seřaďovací nádraží.

A co sama krajina na kolejišti? Což tu není spousta příležitostí, jak pěstovat dobrý i aktivní vztah člověka k přírodě? Už to, že terén a krajina tu byly dříve než byla do nich postavena železnice, nutí k zamyšlení, jak tuto situaci nejlépe vymodelovat, jak účinně a účelně naznačit, že stavba i jen pouhé trati nebyla pohodlnou procházkou, ale znamenala překonávání mnohých překážek a úskalí. Ale i sám terén má svoji logiku vzniku a vývoje a nelze si vymýšlet jen líbivou "slepenici" nesourodých zákoutíček. Proto nemáme na našem kolejišti továrně vyrobené šablonovité stromečky. Naopak, celá řada chlapců i dívek se v našem kroužku osvědčila jako mistři v tvorbě tvarově přesvědčivých stromů, křovíček i souvislých porostů.

Asi není moc známé, že v Jesenici bylo unikátní modelové kolejiště. Unikátní systémem ovládání, který překonal až digitál. Bylo koncipováno tak, aby se co nejvíce přiblížilo skutečnému provozu. Při ovládání kolejiště každou stanici musel ovládat žák ve funkci výpravčího a se soupravami jezdili další žáci ve funkcích strojvedoucích. Vlaky si mezi stanicemi museli předávat jako na skutečné železnici, to znamená, že před velice líbivým automatickým provozem byla na našem kolejišti upřednostněna týmová práce a zodpovědnost všech účastníků provozu kolejiště. Toto ovládání kolejiště bylo nahrazeno digitálním ovládáním lokomotiv, díky čemuž se rozšířily možnosti ovládání zároveň zjednodušila elektroinstalace. 

Je stále zachována kontinuita výchovy, starší členové zaškolují nové členy v ovládání stanic i v jízdách a dohlížejí nad jejich chováním v patřičných funkcích. Ovšem před jízdami na kolejišti předchází práce a zase práce, náročná na trpělivost, kázeň a ochotu podřídit se kolektivu. Ne každý vydrží, ale tak to chodí i v životě. Protože kroužek vedou členové Klubu železničních modelářů, mají žáci - členové kroužku možnost zúčastňovat se i soutěží železničních modelářů.